Milovat. Láska jako téma na jednu stránku. Láska je, když mluvíme, mlčíme, jíme, pijeme, tančíme, dáváme teploměr pod paži, jazykem přejíždíme po jazyku toho druhého, píšeme dopis, polykáme, dotýkáme se, dáváme ruku okolo ramen, dáme si ruce v bok ve stejnou chvíli, díváme se do očí, držíme vlasy toho, co zvrací nad mísou, očicháváme v noci dech toho spícího a milujeme ho, pereme, nakupujeme, vaříme, čekáme, křičíme, utíráme dětem zadečky, pláčeme, házíme hrnky, ubližujeme, řídíme auto, odklízíme sníh, rozděláváme oheň, utíkáme a vracíme se, děláme to, milujeme se... všechno. Každý nádech i výdech je láska.
(...)
Myslím, že jsem byla vždycky zkažená dobrou literaturou. Viděla jsem lásku jako takový řetězec dramat. Dva se potkají a přes strašlivý překážky se do sebe neodvolatelně zamilují, naplní tu touhu a lásku, a ihned nastanou další komplikace a po nich následuje zrada jednoho a zrada druhýho a mezi tím vášeň, kdy se zase k sobě vracejí a pak se navzájem mučí strašným krutým způsobem, na hrobě, kde nakonec leží spolu, mají vytesáno "ani s tebou, ani bez tebe". Já nevím, kde přesně jsem tenhle názor získala, a dlouho jsem o takové vztahy usilovala. Když se drama nekonalo, rychle jsem nějaký vytvořila, a pak jsem všechny rychle opouštěla, aby nikdo nestihl opustit mě. A pořád jsem si snila o tom, že potkám někoho tak silnýho, že se o něj rozbiju. Roztříštím, rozpadnu na kousky a najdu se někde pod tou rozbitou skořápkou. A už nebudu muset nic vytvářet, nikam utíkat, nic skrývat ani lhát. Že moje ztroskotání bude moje záchrana. Loďka se před zkázou spasí utonutím. Stalo se to. A o tom nebudu psát. To žiju.
(...)
Zjistíte, že mu nevadí vaše slabost pro hloupej seriál a že můžete v teplákách a svetru tančit v obyváku na písně z mládí, dokážete před ním porodit děti a vztekat se nad sraženým svetrem. Jako by láska byla taková vakcína, která se nám postupně v těle rozplývá a uvolňuje a chrání nás před účinky světa. A taky do tý doby patří strach, že to skončí. Že to nemůže pokračovat dál. Strach, že nám to bude jedno.
Kdo se bojí, neumí milovat. Ale, jak říká Harry Potter, štěstí určitě přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat