I'm so fucking alone
Nejsem schopna uvarit jednu porci jidla. Nerada usinam sama. Rada nekomu ve ctyri rano ctu svoji oblibenou poezii a dela mi dobre, kdyz je nekdo semnou. Nemusi se se mnou bavit, vymyslet zajimava temata, ani nic podobnyho. Muze treba jen sedet a cist si noviny nebo delat ukoly. Chybi mi domov. A domovem nemyslim, zadne konkretni misto, myslim tim ten prijemnej pocit, kdyz veci patri k jinym vecem a lidi k jinym lidem a tak. Vsechno je tak strasne individualisticky a ja rikam "jooo, ja to zvladnu sama, neboj", ale ono to tam mozna nekdy neni, vis? Lidi jsou duse a duse potrebuji spolecnost. Bez ni jsou osamele.
Chapes?
Chapes?
:-*
OdpovědětVymazatObčas čtu tvůj blog, píšeš pěkně a tenhle příspěvek mě zasáhl, jako kdybys přepsala moje myšlenky. Takže já bych ti mohla odpovědět - CHÁPU. Petra.
OdpovědětVymazatTohle jsem si napsala ve svych triadvaceti: Chci potkat zahradnika bez zahrady, lovce bez ulovku, Romea bez Julie, Macha bez Sebestove, padoucha, posledniho Samuraje, kominika, az budu mit na sobe ozajstny gombik.
OdpovědětVymazatVydrz a nech to uzrat ;)
Aby to nebylo spatne pochopeno, nemluvim tady jen o lasce, o nejakym bajnym skvelym klukovi, kteryho potkam. Chybi vracet se k nekomu domu. Kdyz udelam zkousku, abych si s nekym sedla na balkon a resila nesmysly. A tak. Vzdyt to mozna znate.
OdpovědětVymazatPotřebujeme někoho, s kým se o vše dělit, je jedno jestli to bude láska, mamka nebo kamarád.Chybí mi to někdy, když přijdu sama do prázdnýho bytu. Petra.
OdpovědětVymazat