Haters do it better

Určitě jste se v životě ocitli v situaci, kdy vás něco neuvěřitelně štvalo. Ať už nesnášíte ranní vstávání, cigaretu bez zapalovače či řidiče tramvají, co na vás po cestě do práce nepočkali, vězte, že nejste sami. Minulou neděli pokřtilo nakladatelství PLOT ještě horké stránky nové knihy 1000 věcí, co mě serou, původně internetový projekt, který letos dostal ocenění Křišťálová lupa.

Že svět není jenom plný smíchu, radosti a příjemných okamžiků, to si v životě jednou uvědomí každý. Mezi všemi těmi billboardy s produkty, které vám zaručeně udělají radost, každodenním vštěpováním optimismu a úsměvy zubícími se na nás odevšad není od věci si čas od času na všechno pořádně zanadávat. O trnech v patě se přece jen lépe mluví, než se hledá jejich řešení, a tak z jednoho takového diskutování nad problémy světa vznikl internetový blog s názvem 1000 věcí, co mě serou. Ten vyšel v minulých týdnech knižně, respektive jeho první část, a proto se zástupy „hejtu-chtivých“ (pozn. aut. hate znamená v angličtině „nesnášet“, odtud také hater „ten, který něco nesnáší“) čtenářů, včetně mě, sešly minulou neděli v prostorech La Fabriky, aby se tak stali svědky křtu nové knihy. V programu večera bylo kromě kropení šampaňským také vyhlášení soutěže O nejdementnější komentář, autorské čtení dosud nezveřejněného příspěvku a také krátké slovo od guru české kritiky, Jana Rejžka.

„Držkovací“ platforma

1000 věcí, co mě serou vzniklo v prosinci minulého roku jako prostý nápad. Díky mému nadšení zabíjet čas hledáním nových a novějších způsobů, jak zabíjet čas ještě víc, jsem se stala pravidelnou čtenářkou. Blog založili dva jedinci generace Y, Achjo Bitch a Attila, Bič Boží, kteří si ho podle svých slov zvolili „jako platformu pro každodenní držkování“. Inspirací se jim stala stránka www.1000awesomethings.com, kde veselý Američan Neil Pasricha oceňuje drobné radosti každého dne. Autoři, vědomi si existence věcí krásných, se rozhodli upravit si nápad po svém a každý všední den zásobovali stále početnější publikum trefnými články o věcech, které je „serou“. Jejich dílo, by se dalo označit jako jakési svědectví současných mladých lidí ve věku 20 – 35 let, ať už kvůli problémům, které rozebírají, svéráznému jazykovému projevu, kterým oba dva autoři píší a který se nebojí anglicismů, vulgarismů, o dalších –ismech nemluvě, či kvůli početným interkulturním odkazům k životu na sociálních sítích i mimo ně. 1000 věcí, co mě serou však není projekt s věkovým omezením. Stejně jako se v „hejtech“ o nepoužívaných facebookových účtech a o konkurenci u jukeboxu v oblíbených nonstop barech může najít kterýkoli student vysoké školy, věřím, že mnohý čtyřicátník se uchechtne u článku o předjíždějících se náklaďácích na D1. Já sama (spadajíc do kategorie první) se smála celou cestou tramvají za udivených pohledů ostatních cestujících.

S nápadem vydat internetové příspěvky knižně přišel Matěj Barták z nakladatelství PLOT. Při dotazu, jak ho napadlo vydat internetový blog, odpovídá: „Kdybyste viděli jaké texty mi chodí na e-mail k vydání, to byste si radši taky našli na internetu něco sami.“ A že zvolil správně bylo minulý týden potvrzeno. Blog 1000 věcí, co mě serou byl vyhodnocen v soutěži Křišťálová Lupa 2011, která každoročně oceňuje nejzajímavější projekty českého internetu, jako nejlepší v kategorii One (wo)man show. Ocenění byla předávána v divadle Archa a Achjo Bitch a Attila, Bič Boží se tak poprvé mohli potkat u baru s velkými zvířaty českého internetového prostoru, mezi než patří například Seznam.cz či Google.

Šampaňské, dementi a Helenka v UNESCO

V neděli večer však autoři uložili smoking a velkou večerní do skříně a v rodinné atmosféře La Fabriky si užívali první vydané knihy. Zahájení v pojetí kulturologa Mgr. Lukáše Rumleny, začalo odbornou “hejt” analýzou knihy a pokračovalo k vyhlášení výsledku očekávané soutěže. K nahrání míry bučení sloužícímu jako hodnotící prvek „dementnosti“ nominovaných komentářů v soutěži O nejdementnější komentář byla použita aplikace v chytrém telefonu pana Rumleny. To byla poněkud překvapivé, nicméně naprosto praktické a věřme, že i objektivní. Ve velké konkurenci nakonec zvítězila slečna s přezdívkou Nina komentující článek o Malém Princi, která se na křest se bohužel nedostavila. Poté už přirozeně následovalo tematické autorské čtení nového příspěvku číslo 252 nazvaného Dementní komentátoři na blogu samotným Attilou. Dovolím si zde poznamenat, že nebylo v La Fabrice člověka, který by se nad čtenými řádky od srdce nezasmál. Hřebem večera se ovšem stal Jan Rejžek, kterého Achjo Bitch označila jako „praotce českého hejtu“ a který se stal křtitelem. V krátkém slůvku, které pronesl, uvedl tři skutečnosti, které ho nejvíc „serou“ – jako zapáleného slávistického fanouška to byl Franz Straka trenérem, zloděj per v Chile a nejmenovaná česká zpěvačka, která stále není zařazena v památkách UNESCO.

Můj osobně nejzajímavější zážitek byla hudební produkce. Kryštof Pavelka, který byl uveden jako držitel rekordu v nepřetržitém hraní z portálu Youtube přes více než dvacet hodin (tzv. Youtube DJing), se chopil laptopu a rozehrával hity všech let minulého i nynějšího století. Jediné co mu chybělo k dokonalosti byla videoprojekce v reálném čase, kdybychom my všichni v sále mohli sledovat jeho nápady na další skladbu. Naše doporučení jsme mu předali spolu s prosbou o Spice Girls a pak už se v rytmu Wannabe s knihou pod paží oddávali příjemnému večeru.

O tom, jak to vidí samotní tvůrci, s ženskou polovičkou autorské dvojice, Achjo Bitch:

Když jste zakládali 1000 věcí, co mě serou, čekali jste, že by to mohlo vést až k tomu, že vyhrajete Křišťálovou lupu či vydáte knihu?

Achjo Bitch: Často jsme před založením měli divoké představy o slávě lokálního charakteru, cenách a knihách. Že to bude do roka od založení projektu jsme teda nečekali. Ale je to skvělé - splnění snu, který se neodvažuješ snít.

Jaký je to pocit, držet v ruce ještě horké stránky vlastní knihy?

Achjo Bitch: Vůbec mi nepřišlo, že to jsou moje slova, věty a celé texty. Bylo to skvělé, než mi to došlo, trvalo to několik dní. Obzvlášť mě potěšila tvrdá vazba.

Jaký je nejzajímavější názor, který jste k 1000 věcí, co mě serou dostali?

Achjo Bitch: Určitě jich bylo mnoho, těch dobrých i těch debilních, poslední, který mi utkvěl v paměti je asi názor mojí babičky ve smyslu "Dobře, ale muselo to být tak sprosté?" Muselo...

Jak vnímáte ocenění Křišťálová lupa 2011?

Achjo Bitch: Šok, překvapení, radost, hezký feedback a motivace... popř. doporučuju #150 od mého kolegy Attily, který to popisuje, zejména samotné slavnostní vyhlášení.

Co tě na světě ze včech „hejtů“ štve úplně nejvíce?

Achjo Bitch: Blog/kniha se nejmenuje 1000 věcí jen tak náhodou. Jistě že míra nenávisti se různí, ale je toho prostě moc. Zrovna dnes mě nejvíce sere, že cestovní pasy se nevydávají rychleji a že to nedokážu ovlivnit...

Máš vůbec na světě něco ráda?

Achjo Bitch: Já mám ráda věcí.. To by vydalo na samostatný blog, ale asi by to nebylo tolik zábavné. Nenávist je prostě zábavnější než láska, které já mám spoustu, ale přijde mi to o dost osobnější než věci, co mě serou a taky o tom nemusí každý vědět.

Jak se ti líbí představa, že se o vás budou třeba učit děti v hodinách literatury?

Achjo Bitch: Doufám, že se staneme součástí nějakého nepříjemného testu či zkoušení a děti nás budou nenávidět !!! Jedině tehdy to budu považovat za úspěch.

Jaký je váš „hejterský“ plán do budoucna?

Achjo Bitch: Hateplan na další období je psát, psát, psát, dokud to půjde a dokud bude inspirace... Brousíme si zuby na jisté boční aktivity, o kterých ale zatím nechci nic prozrazovat, je to všechno na začátku. A obecně tak nějak celou dobu míříme za slávou a bohatstvím.

Na závěr se snad hodí jenom podotknout, že podobných projektů by mělo v českých hájích vznikat více. Těch nových, originálních, moderní době přizpůsobených. S ustupujícím počtem přečtených knih mezi mladými lidmi je očividně třeba je zaujmout něčím neotřelým. A to 1000 věcí, co mě serou bezpochyby je. Už se těším na další křest. Do té doby musím svojí každodenní dávku „hejtů“ hledat zase tady: www.1000vecicomeserou.cz.