Křehké město
stěny domu chvějící se očekáváním
okna popraskaná touhou
horečka větracích systému a zabezpečovacích okruhů
a dole na nábřeží křehká hladina řeky
odnášející statisíce snů této jediné noci
Křehké výkřiky
křehké kroky
křehké oči za výlohou nočních podniků
křehké stíny pouličních chodců
křehká máma
křehký táta
křehké oči křehkých plyšových hraček
Malá dívka v bílých šatech tančí po střepech
a zdvihá ruce nad hlavu
ó, jaký nádherný vzduch
jaké překrásné nebe
střepy jsou stavebnice světa
střepy jsou krasohled
křehké je ticho noci
poseté tisíce křehkých hvězd
křehká je samota, která se valí ulicemi města jako povodeň
samota prvního rozchodu, tak rychlého jako první láska
protože všichni ve třídě už se s někým rozešli
jenom Eva se ještě s nikým nerozešla
na každém místě města už někdy někdo někoho opustil
v každé kavárně
na každém mostě
v každé ulici
na každém dvoře
v každém telefonu
na každém záznamníku
v každém počítači
tam všude už z toho
někdo někdy
nechtěl dělat vědu
co bylo, to bylo, to bylo
to bylo
stržená gramofonová deska
přeškrtané jméno na zvonku
vyměněný zámek
nová občanka
vykouřená krabička Startek
lahev vodky
poraněné zápěstí
noční výlety nikam
zoufalé telefonáty
prášky na spaní
psychoanalýza
antidepresiva
zdemolovaná kuchyně
soudci
právníci
lékaři
sociální pracovnice
městská policie
mediátor
partnerský poradce
všichni svatí, kteří jsou úplně k hovnu
protože soudce je křehký
právník je křehký
lékař je křehký
sociální pracovnice je křehká
městská policie je křehká
mediátor je blbec
partnerský poradce je křehký
a svatí jsou úplně stejně křehcí jako ty
a tvoje samota
a samota této noci
ve které mladý chlapec pozval dívku na koncert známé hvězdy
padlo na to roční kapesné
když se ji v metru pokusil políbit
co to děláš? tohle jsme si fakt nedomluvili
dívka odchází do tmy
a chlapec se pokouší upít
někde jinde čeká mladá žena dvojčata
s mužem, který se odstěhoval, jakmile o nich poprvé uslyšel
pokoj voní prádlem pro miminka
pokoj voní slzama
a zítřkem
a někde jinde
se pomiloval opilec se stárnoucí ženou
ani jednomu z nich se to nestalo poprvé
a přec ji křehké ráno vychrstl do tváře proud zadržované touhy
zavoláš? ptala se
a hlas se jí zlomil
No, já se kdyžtak vozvu
a někde jinde spílá dospělý muž své matce
a ona potom pláče a on potom kouří
tak je to pokaždé
a někde jinde uprostřed bezedné noci
pozoruje bezdomovec reklamu
na které se střídají dvě ženské tváře
a pak je začne hladit
dlouhé minuty tam stojí bez hnutí
ještě nikdy neměl dvě ženy naráz
a někde jinde naslouchá stařena sípotu své předposlední noci
plné přízraků
„ta na vedlejší posteli se potom posadila
a měla na každém rameni kočku
na jednom bílou a na druhém černou
a potom začala lézt po stěně a po stropě
a hubičkovala ty kočky
dokud jsem neřekla Uchadi
musela jsem to říct rusky, jinak by nepřestala
teprve potom se vrátila do postele a já mohla umřít“
Uprostřed téhle noci
kde v naprostém tichu
mladá dívka v růžových šatech tančí po střepech
a s údivem si prohlíží svou krvácející ránu
šaty vlají vzduchem
a sladké růžové stopy za ní tančí křehkým tichem noci
poseté tisícem křehkých hvězd
samota vytéká z oken a ložnic
tiskne se k zamlklým dvojicím
a čeká na svojí chvíli
stačí jen malá dávka dynamitu
stačí jen vší silou bouchnout dveřmi
a křehké domy se samy sesouvají k zemi
jako ranění zajatci
neumí se oblékat, málo vydělává, moc křičí
nerad hraje tenis
a nebo už to prostě nějak není ono
všechno může mít důvod
bude stále obtížnější vyváznout
každá ulička je slepá
není úniku
bez odpuštění
a nekonečného soucitu
přitiskněte se jeden k druhému a dotýkejte se svých těl
nikdo vám nikdy nechtěl ublížit
všechno je jenom nedorozumění
křik je nedorozumění
mlčení je nedorozumění
pití, lež a nevěra je nedorozumění
nepochopení je nedorozumění
impotence je nedorozumění
posrané plíny jsou nedorozumění
nemoc je nedorozumění
výčitky, šílenství, pláč, odtažitost
únava
posměch
toho se nemusíte bát
to všechno je nedorozumění
smrad z huby je nedorozumění
ponožky na stole jsou nedorozumění
nedostatek času je nedorozumění
čekání na sms je nedorozumění
hromadné e-maily jsou nedorozumění
televize, počítačové hry, politika, náboženství a alkohol
nedorozumění
feminismus je nedorozumění
pornografie je nedorozumění
tchýně je taky nedorozumění
všechno je jenom nedorozumění
nikdo vám nikdy nechtěl ublížit
držte se za ruce, bude stále obtížnější vyváznout
noc je těhotná samotou
obloha popraskala
štěrbinami fouká vesmírné prázdno
vsakuje se do fasád domů a do vlasů a do cigaret
každé zábradlí je křehké
protože se nemá čeho držet
hladina řeky popraskala
mosty popraskaly
chodník popraskal
fasády domů popraskaly
skleněné oči plyšových hraček popraskaly
rty popraskaly
křehká kůže
křehké oči
křehká srdce
držte se za ruce
neopouštějte se a odpouštějte
protože někde blízko v úplném tichu
žena v červených šatech tančí po střepech
nohy do kosti rozřezané, snaží se skrýt svou bolest
snaží se udržet červenou linku něhy
bledý obličej zdvihá k měsíci
odpouští noci
odpouští tisícům hrotů hvězd
nebe popraskalo
do města vtrhlo počasí plné samoty a vyděšených smajlíků
všichni chatují jako pominutí
doufají, že zachrání alespoň půdu, na které si hráli jako děti
diskuzní skupiny, kontaktní adresy, kroužky, plážový volejbal, chození do kina, domluvený sex
říká se, že polovina mužů v bordelech vůbec nesouloží
posedět a tak nějak pokecat
ale držet někoho za ruku a dívat se mu do očí
na to v životě nenašetříš
samota ranního kafe
samota kariéry
samota osobního růstu
samota širokých zájmů
samota cestování
samota raftingu
samota masturbace
samota na facebooku
vysmátá, rozkvetlá samota de luxe
samota umírání
otevřená okna pokašlávají do noci
ulicí projel čistící vůz
muž se po milování vyklonil z okna a zapálil si cigaretu
po zádech ho hladí její pohled
a dole u řeky silueta páru
líbají se stejně tak jako před třiceti lety
on trochu nahrblý
ona stále krásná v shovívavém měkkém světle měsíce
poslala pramínek vlasů ve směru řeky
město na okamžik přestalo dýchat
stáří je nedorozumění
všechno, za co nemůžeš, je nedorozumění
každá tvoje slabost je nedorozumění
všechna tvá selhání jsou nedorozumění
nedorozumění je tvá křehkost
poslouchej, jak je ta noc tichá
něha města je tak plachá
jenom jemné doteky kůže
jen šepot
jen pohled do očí
jenom hřejivý dech druhého člověka
jeho dlaň
jeho ticho
jeho křehká ústa
držte se za ruce a naslouchejte tichu této noci
osleplé oči plyšových hraček dlí na měsíc
a někde v úplném tichu
bosá stařena v černých šatech tančí po střepech
bezkrevná chodila pevně zajizvená
v otisku její stopy do kamene
stařena zdvihá ruce nad hlavu a zpívá
ó, jaký nádherný vzduch
jaké překrásné nebe
love it
OdpovědětVymazat@hollander
Rozbrečelo mě to
OdpovědětVymazat