"Mojí největší tragédií je to, že z mého života chcete udělat tragédii!"
Vstříc divadelním skvostům!, zaržály jsme se Zuz takhle v neděli na večer a vyrazily na divadlo do NoDu. Hrál se tam Dr. Emil Hácha, kterého produkuje moje kamarádka Klárka pro Divadlo Feste, a tak bylo nezbytné podpořit umělecké studentstvo a přihodit něco málo přes stokorunu k jejich skromným výdělkům. Pod mým jménem vyzvedneme dva lístky, shrábneme program a vybíráme strategická místa v hledišti, na které už se pomalu za zvuku psacího stroje plíží herci a hlas vypravěče oznamuje příjezd vlaku EuroCity Emil Hácha ze stanice Brno do stanice Berlin Hauptbahnhof. Celou inscenací nás provádí pouze pět tragických postav: Sofie od Williama Styrona, Sofoklův Oidipus a Hamlet, kteří představují jakýsi soud, který rozhoduje o tom, zda postava Emila Háchy byla tragická či nikoliv. Pětici doplňuje všeuměl vypravěč, který zpívá, hraje i recituje po celou dobu představení. Pár přeřeknutí a nechtěných zakopnutí, ale jinak všechno probíhá v profesionálním duchu.
Herci nám před očima rozehrávají scény ze života Emila Háchy, někdejšího prezidenta Československa, známého spíš jako poseroutky, toho, co o sebe nechá hůl přelámat, ústupkáře, slabocha, který se neuměl postavit za český národ. Díváme se jeho osud z různých úhlů, ať už jsou to scény z jeho života před politickým bahnem a Hitlerem či z podpisu smlouvy v Berlíně. Ansámbl nám k tomu zpívá v rytmu jména Reinharda Heydricha, které jakoby bylo přímo určeno jeho majiteli svou zvukomalbou vojenského pochodu. Však si to zkuste sami.
Každá postava také zůstává věrna svému původnímu charakteru, ať už je to poválená alkoholička Sofie, která žmoulá v ruce kyanidovou kapsli či narcistický Hamlet, který překrucuje každé slovo do svého malého osobního melodramatu. Rozebírají se tady otázky viny, slabosti, hrdinství i zrady, a do těch všech srdcervoucích témat se sem tam promítne nějaký postmoderní vtípek navracející nás zpět do současnosti. Nejvíc se nám líbila scéna se starým Háchou jedoucím v Mercedesu s osobním řidičem povolávajícím na kolemjdoucí "Hajtlá!" (chápej Heil Hitler), jak poskakují na každém výmolu a senilní Emil kleje na všechny strany.
Je potěšující vidět jednu z důležitých persón české historie jinak než tak, jak nám ji předkládají profesoři dějepisu. Hácha byl přeci taky jenom člověk a jako bytost taková podléhá tlakům okolí. Pro někoho zůstane po představení pořád tím přizdisráčem, který si nechal diktovat od nácků, někdo se nad tou nebohou loutkou každého, kdo se nebál zatahat za nitky, slituje a přizná vinu lidské povaze.
Ode mne to bude 10 bodů z 10ti a doporučuju zajít si přinejmenším ještě na brněnskou premiéru v Huse na provázku.
JO a, holky - Hamlet je fakt kus! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat