Cestou necestou

"Dokud máš noční můry, znamená to, že pořád bojuješ.. to jakmile se ti začne zdát o krásných věcech, měl bys zbystřit, protože něco je špatně.."
A tak ke mně docestovali, dva ztrhaní ubožáčci, které máte sto chutí zabalit do nejteplejší deky a ochraňovat je tak dlouho, jak jen to půjde. Cesta (The Road) je film natočený podle knížky od Cormaca McCarthyho, kterou jsem přečetla od první do poslední strany za jeden večer, a ještě dlouho jsem přemýšlela o problémech, které jsou v ní položeny surově přímo před naše oči. Co se stane s lidskostí, když na světě už není pro co žít? Kam zmizí hrdinský činy a kdy se stane, že je nahradí taková věc jako chování dalších lidí na maso? To,co nás vede příběhem, je nekonečná láska Muže ke svému malému synkovi, Chlapci, oba dva spolu potkávají různá individua, která z lidí zbyla a snaží se neuhasit ten "oheň v sobě".. v šedivé post-apokalyptické krajině žijí každý den v neustálem strachu, co přijde, jejich myšlenky se scvrkávají jenom na jídlo, jídlo, jídlo a ať proboha přežijí do dalšího dne. A tak se stane, že ať už čtete knížku nebo sledujete film, při každém šustnutí sebou trhnete a vyplašeně těkáte očima z rohu do rohu a hledáte, kde číhá další nebezpečí.. je to vyčerpávající, ale nemůžete skončit dokud nevíte, jak všechno dopadne.. a i když konec je v rámci mezí smířlivý, pocit, že něco je špatně, neustává..

Viggo Mortensen se podle mě našel a zahrává svou životní roli v kůži Muže, který by udělal cokoli, aby dovedl milovaného syna někam, kde bude dostatek bezpečí, jídla i pohodlí. Hraje to tak dokonale, že mu každým okamžikem věříte víc a víc ty jeho unavené oči, ztrhanou tvář a vyzáblé tělo.. uff, až mě to donutilo znovu a znovu přemýšlet nad tím, jestli bych odešla umřít do tmy jako to udělala Žena v příběhu a nebo bych bojovala a chtěla zůstat naživu i na tom hnusným a nelidským světě, který by tady zůstal? Co se stane, když si uvědomíte, že není cesty dál ani zpět, že Bůh, jak by řekl Nietzsche, umřel? Na to se dá asi jen těžko odpovědět, možná, že v rozhodnutí hraje taky obrovskou roli, jestli tady zůstanete pro někoho, koho chcete ochraňovat dokud to půjde..

A tak přemýšlím, kdy konečně někomu dojde, že by svět měl zůstat krásnej a ne zničenej a nelidskej a tajně doufám, že všechny ty sopky a vlny století a zemetřesení a tak vůbec nejsou varováním přírody, která se začíná bránit.. a číst u toho ne McCarthyho beznadějnou, ale Kerouacovu ztřeštěnou, živoucí a vláznivou Cestu - ano, to tomu dodává ještě větší otazník..

TRAILER:http://www.youtube.com/watch?v=hbLgszfXTAY