Zpět v Praze. Jeden stupeň nad nulou. V Paříži bylo 12. A to je jen jeden z mnoha bodů navíc.. Nemoc se mne sice snažila upoutat k lůžku, ale já se i tak se zavázaným krkem a kapesníky v kapse po dlouhém váhání odvážně vydala ku městu kultury, umělců, krásných zákoutí a ne tak krásných několik stovek turistů.. ale ani ti nezkazili dojem z nejkouzelnějšího města.) (i když pravda, že tam, kde mají v mém srdíčku místo Antibky, se nedostane nic:))) našla jsem jednu krásnou uličku, kousek od Musée de Marina, kousek od Eiffelky, čtvrť Passy a jsou tam krásný vysoký staropařížský budovy a až půjdete kolem domečku číslo 9, který má svou vlastní lampu s číslem 9 a bydlí tam někdo kdo se jmenuje nějak jako Sussand nebo něco podobnýho, tak tam
chci bydlet.) našla jsem ho náhle, bez upozornění a zamilovala si to místo.. ještě předtím jsem se potloukala okolo a snažila se oddálit chvíli, kdy se vydám k slavné věži, a narazila jsem v jedním zákoutí na umělce. Pravda, člověk bez střechy nad hlavou, kolem sebe rozeskládané igelitky, kusy sušenek a rádio, ale kreslil.. kreslil tužkou, patelkama co někde našel, kreslil si podle obrázků z roztrhaných časopisů portréty.. ani si mě nevšiml, jen když jsem odcházela tak zaznamenal, že se kolem něco šustlo, a mě do teď mrzí, že jsem mu neřekla jediný slovo, nebo že jsem mu nedala nějakou tu drobnou, i když jsem si sama šetřila na každý den.. mno tohle ve mě zanechalo zážitek docela emotivní a asi to bude hlavní myšlenka celého tohoto vstupu..
Janička s Jeremiem mají kouzelný příbytek. Kousek od Montmartru, pár kroků od ulice Lafayette, třípatrový milý malý byt. K Vánocům jim pošlu velký dary (pokud vůbec budu mít na Vánoce za co je kupovat .)) za to jak se o mě postarali.. a na včerejší rozhovory nad horkým mandlovým pudinkem s malinami se bude těžko zapomínat:)
Žádné komentáře:
Okomentovat